Hned po návratu z naší první dovolené v Norsku jsme věděli, že se vrátíme zpátky. Koneckonců viděli jsme zatím jen jeho velmi malou část. Za tři týdny jsme projeli pouze fjordy a národní parky na jihu a jihozápadě země. Další položkou na wishlistu byly Lofoty a Senja na severu.
Po dvouleté pauze jsme se opět vydali na cestu – větším autem, na delší dobu, v pozdějším termínu a opět s naším věrným parťákem Shadem. Čekalo nás celé září v Norsku, dalo se očekávat hodně deště a nižší teploty, zato méně turistů. Nakonec pršelo jen dva týdny ze čtyř a turistů bylo minimum. Norsko je na podzim opravdu nádherné – ano, podzim je tu v září už v plném proudu.
Ze střední Evropy jsou podle mě tři rozumné možnosti, jak se dostat od Norska autem. První je dojet autem na konec Dánska to města Hirtshals a pak trajektem do Kristiansandu, nebo Larviku, to je ideální výchozí bod pro cestování po jihu a jihozápadě Norska. Druhá vede celou dobu po souši přes Dánsko a z Kodaně po mostě do Malmö, je to sice vcelku zbytečná zajížďka, ale zase se člověk vyhne trajektu. My jsme zvolili třetí cestu, ta vede opět přes Malmö, ale trajektem z německého Travemünde. Trajekt jede i přes noc, takže se dá nabrat troška drahocenného spánku na cestě. U některých společností může pes do kajuty, takže win-win situace. Malmö je ideální výchozí bod pro cestu na sever Norska, pokud se rozhodnete jet tam přes Švédsko tak jako my. Cesta vede víceméně celou dobu po pobřeží, až na samotném konci Švédska se vydáte do vnitrozemí a přejedete do Norska přímo na úrovni Lofot.
Cestou jsme nijak nespěchali, zastavili jsme se ve Stockholmu, po cestě jsme se občas šli projít nebo proběhnout se psem. Po pěti dnech a více než 3000 kilometrech jsme dorazili do nejsevernějšího bodu naší cesty a tím byl ostrov Senja. Hned na začátku jsme si odškrtli must-seen na Senje, což pro nás byly Segla a Hesten. Tyhle dvě hory, respektive pohled z Hestenu na Seglu je zcela právem instagramovou ikonou Senji. Dál jsme si dali pár menších výšlapů a dvoudenní (původně měl být třídenní, ale lilo a bylo tam mokro tak, že protekly i goretexový pohorky a tři dny v mokrých botách jít nechcete) výlet po národním parku Ånderdalen. Ånderdalen považuju za jedno z největších překvapení a i přes velmi nepříznivé počasí to bylo rozhodně jedno nejkrásnějších míst, která jsem kdy navštívil.
"Sedák je na dogtrekking naprosto skvělá věc, mít volný ruce při drápání se náročnějším terénem člověk opravdu ocení."
Shado si naše výletování náležitě užíval. Tentokrát jsme nepotkávali tolik ovcí jako před pár lety v létě na jihu Norska, takže byl mnohem více v klidu. Pořídili jsme mu postroj s brašnami, takže si pár lehkých věcí nosil sám, zpravidla botičky, pamlsky a granule. Brašny jsme střídali s klasickým tažným postrojem, obojí v kombinaci se sedákem a amortizačním vodítkem. Sedák je na dogtrekking naprosto skvělá věc, mít volný ruce při drápání se náročnějším terénem člověk opravdu ocení. Vzhledem k tom, že jsme do Norska vyrazili mimo hlavní turistickou sezonu, jsme taky prakticky nepotkávali žádné další lidi (natožpak lidi se psy), takže Shado běhal i hodně navolno.
Po pěti dnech jsme Senju opustili a vydali se na Vesterály (norsky Vesterålen), které turisti obvykle „sfouknou“ spolu s Lofoty, když na to mají dost času. Od této chvíli jsme většinu výletů absolvovali podle průvodce Lofoten od německého nakladatelství Rother Bergverlag. Jejich řada Rother Walking Guide se specializuje na pěší túry po celé Evropě a pro Norsko je jich dostupných hned několik – Norsko-jih, který jsme využili na své předchozí dovolené po jihu a jihozápadě Norska a je dostupný i v češtině, a kromě zmíněných Lofot i další (některé v angličtině, jiné bohužel jenom německy Asi nemá úplně cenu popisovat jednotlivé výlety, které jsme podnikli, každopádně všechny spojovalo jediné – výhledy na nich byly dechberoucí. Na Vesterálech jsme vyrazili na svůj druhý 2denní výlet po národním parku Møysalen. V noci se vyjasnilo (teplota klesla pod nulu – au!) a poprvé se nám ukázala polární záře. Druhý den už nás čekalo jasno a slunce. Tím prakticky skončily 2 týdny každodenního deště a dál už nás provázely jen přeháňky a vichřice, ale žádný vytrvalý déšť, takže prakticky idylka!
Při vícedenních výletech jsme spali ve stanu, jinak většinou v autě. Norsko je tento způsob cestování naprosto ideální. Zastavit a přespat může člověk téměř kdekoliv. Ačkoliv na Lofotech, jakožto jednom z nejpopulárnějších turistických cílů, je to na těch nejturističtějších místech už značně omezené, stále si člověk plac pro dodávku najde. Zpravidla každé tři čtyři dny jsme přespali v kempu, abychom si dali horkou sprchu a občas si vyprali. Sice jsme si před cestou pořídili kempingovou tlakovou sprchu z Decathlonu (naprosto skvělá věc), takže opláchnout jsme se mohli prakticky kdykoliv, a dokonce se voda dala celkem obstojně vyhřát topením v autě, ale ta lezavá vlhká zima byla občas docela náročná, takže jsme se do kempu s koupelnou vždycky moc těšili.
Na Vesterálech jsme strávili asi týden, než jsme se konečně vydali na Lofoty. Postupně jsme projeli všechna nejnavštěvovanější místa – slavné fotbalové hřiště v Henningsværu, surfařské pláže, včetně asi té nejslavnější, která se jmenuje Kvalvika, Nusfjord, Reine a taky vesničku s nejkratším názvem na světě Å. Na Lofotech už lidí, které jsme potkávali, povážlivě přibylo (tj. z nuly, třeba na deset na každé zajímavé místo), jak to tam vypadá v sezóně si snad ani nechci představovat, i když místní říkali, že tam není k hnutí, nedá se zaparkovat atd. Lofotám od půlky června do půlky srpna, tj. v hlavní turistické sezoně, se určitě vyhnout! Bude to tam vypadat jak u rakouských jezer.
Cestování po Lofotech jsme ukončili v městečku Moskenes a odtamtud jsme se trajektem vydali na pevninu. Cesta z Moskenes do Bodø trvá necelé čtyři hodiny a stejně jako na všech kratších trasách, které jsme trajektem podnikli, bylo nutné nechat psa v autě, zatímco člověk odchází na paluby. Shadovi to nevadí, vždycky spí, nejspíš ani neví, že jsme pryč.
Zpáteční cestu jsme tentokrát namísto Švédska podnikli přes Norsko. Po cestě jsme míjeli národní park Rondane a jen kraťoučká zastávka na procházku se psem nás přesvědčila, že je třeba si ho přidat na první místo seznamu míst, která nutně potřebujeme procestovat. Ještě jsme se zastavili v Trondheimu (Nádherný město, fakt – pokud někdy pojedete okolo, určitě si udělejte čas na procházku.), Oslu (Asi povinná zastávka a Frognerparken je skvělej, ačkoliv by mi stačilo ty Vigelandovy sochy vidět dvě, a ne 200.) a Malmö (Tam jsme se radši jen prošli parkem a kousek po centru za bílýho dne, protože večer je to tam asi celkem hustý, minimálně na skandinávský poměry.). Najeli jsme přes 8000 km, na cestě strávili 4 týdny, koupali jsme se v moři (ale jenom v Německu), v jezerech, viděli jsme sníh, polární záři a hlavně jsme si odnesli nespočet zážitků. Norsko jsme opět opouštěli s pocitem, že se sem musíme vrátit. A to jsme v tu chvíli ještě rozhodně netušili, jak brzy to ve skutečnosti bude a že se tam vrátíme z úplně jiného důvodu, než bychom čekali.
コメント